Co kdybych tě, drahá, oběsil? | SPALOVAČ MRTVOL

 Zdravím všechny mé nebeské čtenáře,

sama bych nikdy neřekla, že se toho ještě někdy dočkám, ale je tomu tak! Já si sedla k počítači a píšu něco na tento, již dlouho mrtvý, blog. Vůbec nepochybuji o tom, že už tady nikdo dávno nic nečte, taky co by kdo četl, když tu nic nevycházelo? Já mám ovšem obavu, že lidi na blogy zanevřeli úplně, budu ale doufat, že je to pouze můj dojem. 

ČLÁNEK MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY. 

Dnes ráno (nyní více, než 3 měsíce nazpátek) jsem již potřetí dočetla mou velice oblíbenou knihu a sice Spalovače mrtvol od Ladislava Fukse. Poprvé jsem se s knihou setkala, když mi bylo čerstvých patnáct let. Přečetla jsem pár stránek a byla vůči tomu dosti skeptická. Četlo se mi to špatně, příliš se mi to nelíbilo a mě zalila vlna zklamání. Teďka zpětně si uvědomuji, že zkrátka tehdy nebyl ještě ten správný čas. 

Druhou šanci jsem knize dala letos na jaře, když jsem byla v karanténě. Knihovny byly stále zavřené, mé zásoby fyzicky hmotných knih se tenčily a já neměla pomalu co číst. Naštěstí jsem měla funkční čtečku a v ní plno knih, které jsem si dlouho plánovala přečíst v rámci povinné četby. Mezi nimi byl i samozřejmě Spalovač. Dlouho jsem váhala, ale nakonec se do toho pustila. Nebo takhle, řekla jsem si, že tomu dám jednu, maximálně dvě kapitoly s tím, že když se mi to nebude líbit, tak to jednoduše odložím a nebudu se s tím zbytečně trápit. Kapitola následovala kapitolu a já byla v rekordním čase téměř v polovině knihy. Sama jsem nechápala, jak se tohle vlastně stalo. Příběh si mě naprosto získal a nepustil. 

Letos na podzim jsem se chystala na prvotinu pana autora a sice na Pana Theodora Mundstocka, proto jsem se pro něj jednoho dne chystala do knihovny. Když moje oči uzřely společně s ním i Spalovače, ani na minutu jsem neváhala a vzala si obě dvě knihy. No a dneska jsem se se svým milovaným panem Kopfrkinglem rozloučila. Řekla bych ale, že ne na moc dlouho, jelikož vím, že je tohle příběh, ke kterému se budu ráda a velmi často vracet. 

Ten, kdo čte knihy zásadně jen jednou, tohle nejspíš nikdy nebude schopen pochopit, ale já miluju čtení na poněkolikáté. Když čtu něco poprvé, musím se soustředit na všechno. Na děj, postavy, myšlenky, kompozici, zkrátka na všechno. Když čtu ale již podruhé, tak se příběhem tolik nemusím zabývat, neboť už vím, jak co dopadne, jak se chová tahle a ona postava a tak podobně, proto si mohu dovolit se zaměřovat na ty nejmenší detaily a koukat na celek z trochu jiné perspektivy. 

V případě Spalovače mrtvol jsem to ocenila u návratných motivů. Na začátku knihy máte informaci, kterou byste možná ani nezaregistrovali a on se pak daný motiv stane osudným. UPOZORŇUJI NA DROBNÉ SPOILERY NA NÁSLEDUJÍCÍCH ŘÁDCÍCH. Na prvních stranách se ocitáme s naší spořádanou rodinkou v panoptiku, kde se objeví oběšená žena a ubitý chlapec. Na konci knihy jsme svědky toho, jak Karel zabíjí své blízké právě těmito způsoby. Těchto drobných motivů je v knize spousta. Ani za mák jsem je při jarním čtení nezaznamenala. 

Co se ostatních, nejen návratných, motivů týče.. Je jich zde spousta. Autor neustále odkazuje na hudební umělce, třeba už jen tím, že má řada postav příjmení, které asociuje nějakým způsobem s hudbou, povětšinou konkrétně s hudebním skladatelem. Mohu jmenovat kupříkladu nebohou paní Strunnou, pana Dvořáka, Strausse a mnoho dalších.  

Dalším motivem jsou zvířecí příjmení. Valná většina spolupracovníků pana K. nesla zvířecí jména. Pan Vrána, Beran, ředitel krematoria Srnec.. Všechny tyto postavy spojuje fakt, že to byli Židé, které ke konci knihy i Karl udá. Tento motiv může symbolizovat to, že to byly oběti. Že se nacisti k Židům chovali jak ke zvířatům. 

Styl psaní. Pár lidí mi na instagram napsalo, že se jim kniha i líbila, jen že se jim špatně četla. Tohle naštěstí nebyl vůbec můj případ. Miluju každé slovo, žádné tam není zbytečné, žádné tam není navíc. A ty autorovo přívlastky? Obávám se, že jsem si přivlastnila výrazy jako něžná, nebeská, nadoblačná a čarokrásná a že jejich používání od nynějška bude denním chlebem. 

Na Spalovače mrtvol bych mohla pět ódy od rána do večera. Miluju veškerou propracovanost, provázanost, to, jak je i ten sebemenší detail důležitý a v tom příběhu má svoje vlastní místo. 

Ač jsem v životě dost velký smolař, tak hluboce doufám, že si Spalovače vytáhnu u maturity. Kdyby se tak stalo, byla bych nejšťastnější na světě. I když se obávám, že bych se rozpovídala natolik, že by mě učitelé nemohli zastavit. 😂

Opravdu, dejte Fuksovi šanci. Jeho styl psaní nesedne všem, ale nevzdávejte to po pár stranách. Vím, že je těžké odnést si z knihy čtenářskýzážitek, když se čte špatně, ale velká spousta knih, která má něco předat, se dobře nečte.