MASARYK
A JEHO NAZÍRÁNÍ MOUDROSTI – TEREZA VAŇKOVÁ
Mnohostranná osobnost Tomáše G. Masaryka je všeobecně
velmi inspirující i dnes, téměř pětasedmdesát let po jeho smrti. Troufám si
říci, že to je jeden z nevýznamnějších Čechů, jenž kdy žil, ačkoli měl
bezpochyby i své stinné stránky, to ale na druhou stranu jedině potvrzuje jeho lidství.
Snažila jsem si vybrat takové téma, které by
mi bylo blízké, aby se mi na něm dobře pracovalo. Masaryk byl ztělesněnou
moudrostí a pokorou, je mi po stránce duševní a intelektuální nesmírným vzorem,
a proto jsem se rozhodla, že se blíže zaměřím na jeho učení, nazírání moudrosti,
profesní dráhu a podobně.
Nebylo by špatné vzít to chronologicky a začít
u jeho dětství. „Matka byla chytrá a moudrá, znala kus světa, žila déle
v nejlepší společnosti, třebaže jen ve službě…“ [1]
Z této citace lze usoudit, že ho už samotná matka v dětství vedla
k určitým hodnotám, zásadám a podporovala ho jak v četbě, tak v učení.
Vyrostla mezi Němci, tudíž uměla perfektně německy a Masaryk tím pádem vyrůstal
v bilingvní domácnosti, což se pro něj stalo beze sporu výhodou
v budoucnu jednak při jeho studiu, jednak při četbě děl německy píšících
autorů. Právě i matka ho naučila modlitbě a základům katolického náboženství [2],
ačkoli se s katolickou církví později v průběhu života rozešel. Moc
toužila, aby se její synové stali pány, vinou sociálního postavení rodiny ovšem
neměla příliš optimistické vyhlídky. Už jen toto mě neskutečně fascinuje a svým
způsobem i motivuje. Vypracovat se může naprosto kdokoli, ne nadarmo se říká,
že kde je vůle, tam je i cesta. Hle, ono na tom opravdu něco bude.
Dalším člověkem, jenž stojí za zmínku, a který
se nepochybně podílel na tom, jímž se stal později Masaryk, byl čejkovický
kaplan František Satora. Ten si všiml chlapcova potenciálu a snažil se jej
rozvíjet, právě proto mu i zprostředkoval studium a vzdělání. Uvedl mladého
Masaryka do světa jazyků, knih, probudil v něm touhu po poznání. Již od
raného dětství byl zabořený nosem v knihách. Nebýt Satory, nejspíš by se
nikdy Tomášovi, chlapci z chudé rodiny, nedostalo tolika vzdělání. Hned po
matce na něj měl druhý největší vliv.
Tohle jsou dvě osobnosti, které ho zásadně
formovaly a ovlivnily. Jak se říká: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když
najdeš“.
Masarykovi se za léta studování otevřelo
bezpočet dveří do světa filosofie, ke které tíhnul po celou dobu života.
Jeho největším filosofickým ideálem a vzorem byl Platón, o kterém se dozvěděl
již na gymnáziu. Při studiích na univerzitě se k němu opět navrátil v
moment, kdy mu bylo doporučeno, aby si přečetl dějiny filozofie. Imponoval mu především
zájmem o náboženství, politiku, etiku… Vzhlížel k němu primárně jakožto
k filosofovi, ale i jako k básníkovi. Sám se za platonika považoval. Věřil
v ideu života. Franz Brentano, učitel a filosof, jenž měl na našeho
Masaryka taktéž blahodárný vliv, v něm probudil rovněž zájem o Sokrata a
Aristotela. Konkrétně Sokrata Masaryk nazval coby apoštolem filosofie.
Jak léta plynula, nořil se do filosofie více a
více. Jelikož uměl perfektně německy, měl takřka neomezené možnosti co se čtení
knih v cizím jazyce týče, neboť se do němčiny překládalo téměř vše. Když
už ne do němčiny, ovládal i řadu jiných řečí napříč jazykovými rodinami,
kterými byla kupříkladu francouzština či angličtina, ale také stojí za zmínku
ruština a italština. Jestliže je pravda, že kolik jazyků člověk ovládá,
tolikrát je člověkem, dalo by se říci, že byl Masaryk několikanásobným člověčím
stvořením.
V jinošských letech se intenzivně věnoval
studiu. V první řadě na akademickém gymnáziu ve Vídni, to úspěšně zakončil
maturitní zkouškou a po ní se vrhl na filozofickou fakultu studovat filologii a
filozofii. Po absolvování odjíždí na cesty po Evropě, které mu primárně
rozšiřují vzdělání a obzory obecně, mimo to se v Lipsku seznamuje
se svojí láskou a budoucí životní družkou Charlottou.
Již ve Vídni se z jeho pera začaly rodit
různé studie, které nejčastěji pojednávaly o společenských a politických
otázkách. Postupem času se stal Masaryk doktorem filosofie a později i začal
bezplatně přednášet na univerzitě jakožto soukromý docent.[3]
Píše se rok 1882, venku léto přebírá žezlo a
Masaryk přichází do Prahy, kde je jmenován profesorem tehdejší
Karlo-Ferdinandovy[4]
univerzity. Do Čech se vrátil odchovaný světovou kulturou. Považoval se za
vlastence, ač se nehlásil k tradičnímu češství, které vnímal spíš coby
negaci němectví[5]. Zcela se lišil od ostatních univerzitních
profesorů, nad studenty se nepovznášel, dokonce si je zval k sobě domů a
ustavičně s nimi diskutoval. Vedl je k tomu, aby dokázali kriticky myslet,
zde bych viděla jistou podobnost se Sokratem, jenž preferoval podobný styl
výuky. Jako profesor dokázal zaujmout, a proto byl pro studenty přirozenou
autoritou. Nebral si servítky a často otevíral tabuizovaná témata, o kterých se
onehda otevřeně nemluvilo. I mimo univerzitu Masaryk s manželkou vytvářeli
rozruch mezi Pražany, především ve snaze o emancipaci něžného pohlaví.
Při bádání mě dosti zaujaly jeho myšlenky
v otázce školství. Na tehdejší dobu byly poměrně liberální a samozřejmě
nepopulární, neboť se vymykaly tehdejší zdejší normě. Za sebe mohu říci, že
jsou postřehy a tužby vyslovené Masarykem v tomto ohledu namístě i
v dnešní době, minimálně v českých končinách, nevím, jak si školství
vede v ostatních zemích světa. Ve studentech se snažil probouzet zájem,
kladl důraz na kvalitu, nikoliv kvantitu. Přál si, aby jeho svěřenci uměli poznatky
ze školy aktivně aplikovat v životě. Toho si já nesmírně vážím, takovýchto
učitelů jsem v dosavadním životě potkala jen velmi málo. O to vzácnější a
mému srdci bližší jsou. Vykládat frontálně látku umí kde kdo, dávat do své
práce srdce, to už tak častým jevem není, bohužel.
V Praze se aktivně zapojoval do veřejného
života, počátkem osmdesátých let se zasloužil o vydávání časopisu Athenaeum, ten
i sám redigoval. V roce 1886 zde uveřejnil článek, ve kterém otevřel spor
o pravosti rukopisů. Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský byly padělky, které
měly dokazovat dlouhou literární historii v Českých zemích. Tento článek
vyvolal velikou kontroverzi a vysloužil si nemálo kritiky. Češi byli zaslepení
vlasteneckou hrdostí a odmítali přijmout vědecké poznatky, které nasvědčovaly
nepravosti oněch rukopisů. Osobně se tomu nedivím, Češi usilovali o
zrovnoprávnění vlastního jazyka, domnělé nalezené památky měly dosvědčovat
historii jak české literatury, tak i funkční lingvistiky. Neschopnost kriticky
myslet a zamýšlet se nad různými problémy přetrvává do dnešní doby. Jedná se o
takzvaný problém anti-intelektualismu, tedy nedůvěry vůči vědě, vědcům a
intelektuálům. Je obdivuhodné pozorovat člověka, který si urputně stojí za
svým, ačkoli jsou všichni proti jeho tvrzení. I ti z akademických kruhů. Celý
život se snažil Masaryk hájit pravdu a spravedlnost, bez ohledu na to, co míní
ostatní. Mám za to, že si hodně uvědomoval zodpovědnost za vlastní činy a
výroky. To, že byl silnou osobností potvrzuje i Hilsneriáda, se kterou je jeho
jméno neodlučitelně spjaté. Masaryk se tehdy postavil proti rozsudku smrti
mladého Žida, jenž byl obviněn z rituální vraždy. Společnost tento jeho
postoj pobouřil natolik, že váhal, zda zem zcela neopustit.
O Masarykovi by se dalo psáti hodiny a hodiny,
i tak by člověk došel k tomu, že je to stále žalostně málo. Strávila jsem
s jeho osobou desítky, možná i stovky hodin, což mi bohatě postačilo,
abych si o něm utvořila jakýsi obraz. Mým cílem nebylo zjistit, jakým byl
politikem, nemyslím si, že bych byla schopná pobrat to zcela objektivně,
Masaryk je přece jenom opravdu výraznou osobností naší země, která se zasloužila
o něco tak unikátního, jako je vznik samostatného státu, není proto divu, že si
ho spousta lidí idealizuje. Ať už byl jakýmkoli politikem, měl chyby jako každý
jiný člověk a ne vždy činil správná rozhodnutí. Je to lidské, není na tom nic
špatného, je ale nutné si to vůbec připustit a vzít v potaz. Nepopírat
nedokonalosti a přešlapy, které by mohly případně dehonestovat onu osobu. Právě
chyby dělají podle mě člověka člověkem a dodávají mu autenticitu. Důvěryhodněji
se mi bude jevit ten, co chyby činil než ten, o kom mi ve škole bájí v tom
nejlepším světle bez sebemenších pochybení.
Díky „bádání“ jsem měla možnost nahlédnout pod
pokličku úspěšného člověka. Často vidíme výsledky ostatních lidí, přičemž jsou naším
očím jejich mnohdy strastiplné cesty neviditelné. Nevidíme, co čemu
předcházelo. Kolik úsilí bylo nutno vynaložiti. K lepšímu porozumění jsem
si obstarala literaturu, která o něm pojednává či dokonce i jeho samotná díla,
jež za svého života napsal. Samozřejmě jsem nezapomněla na úžasné Hovory
s TGM z pera velikána Čapka. Seznámila jsem se s jeho základními
myšlenkami, nahlížením na svět. Všímala si, kým se obklopoval. Měl moudrou
maminku, osudovým se mu stalo setkání s člověkem, kterým byl kaplan
Satora, celoživotní oporou mu byla manželka, díky které přehodnotil určité
náboženské a společenské postoje. Tohle všechno jsou lidé, kteří stáli za jeho
úspěchem, kteří ho provázeli cestou života, který on rozhodně nepromarnil.
Dovoluji si tvrdit, že bychom takového člověka
potřebovali i dnes. Každá doba potřebuje někoho podobného. Moudrou a pokornou
osobnost s neuvěřitelnou dávkou lidskosti.
Tomáši G. Masaryku,
moc Ti děkuji za to, cos zde po sobě zanechal.
Tvé myšlenky, zásluhy a činy Ti zajistily nesmrtelnost, kterou Ti jen tak někdo
neodpáře. Děkuji Ti za tvou odvahu a vlastnost bojovat za pravdu a
spravedlnost, ať se děje cokoli. Tvůj příběh je mi motivací, při čtení Hovorů
si pokaždé uvědomím, že nezáleží, jak dlouho můj život potrvá. Důležité je, jak
ho sama naplním. Čemu ho zasvětím a co po sobě po smrti zanechám.
Díky
Tereza Vaňková, 3.A
[1] ČAPEK, Karel. Hovory
s T.G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel, 1990. ISBN 80-202-0170-x.
[2] POLÁK, Stanislav.
Tomáš Garrigue Masaryk. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1990.
Kdo je-- (Středočeské nakladatelství a knihkupectví). ISBN 80-7057-022-9.
[3] POLÁK, Stanislav. Tomáš Garrigue Masaryk. Praha: Středočeské
nakladatelství a knihkupectví, 1990. Kdo je-- (Středočeské nakladatelství a
knihkupectví). ISBN 80-7057-022-9.
[4] dnes známá coby Univerzita Karlova
[5] POLÁK, Stanislav. Tomáš Garrigue Masaryk. Praha: Středočeské
nakladatelství a knihkupectví, 1990. Kdo je-- (Středočeské nakladatelství a
knihkupectví). ISBN 80-7057-022-9.
Komentáře
Okomentovat